Aktuality - Zvonky ve Švýcarsku

Všechny aktuality
12.1.2008

Zvonky ve Švýcarsku

Do Švýcarska jsme odjeli na pozvání Kulturního výboru měst Gampelu a Steg, která se nacházejí v těsném sousedství v údolí řeky Rhony v jižní části Švýcarska. Tento kanton je rozdělen na dvě části, v jedné se hovoří německy, v druhé pak francouzsky, proto dvojí název.Celé pozvání "měl na svědomí" pan Antonín Reidl, Čech, který v Gampelu žije od roku 1968. V malém městečku pořádá pravidelně výstavy a letos se poprvé rozhodl uspořádat koncert dětského pěveckého sboru. Podle jeho slov se chtěl pochlubit tím, jak umějí české děti zpívat. Měli jsme štěstí, že si k tomuto experimentu vybral právě nás.
Po náročné a dlouhé cestě (trvala 15 hodin) jsme po krátkém zastavení u Ženevského jezera dorazili navečer do cíle cesty - Gampelu. Ubytovali jsme se v tamní požární zbrojnici, pánská část v protiatomovém krytu, dámská pak ve velkém sále, který nám následující dny sloužil jako noclehárna, jídelna, zkušebna ... Odtud jsme pak denně vyráželi na koncerty či výlety.
První cesta vedla do sousední vesnice ke kostelu, který byl celý vytesaný ve skále. A na skále samotné pak stál další kostel. Skalní kostel na nás působil něčím zvláštním a nedefinovatelným, nádherná akustika nás v podstatě nutila zpívat jednu písničku za druhou ...
Odpolední výlet nás zavedl do horského lázeňského města Leukerbad. Do nadmořské výšky asi 1 600 m jsme jeli asi třičtvrtě hodiny a byla to cesta pro silné povahy. Úzká silnice, příkré srázy, rokliny, ale nádherný výhled a překrásné scenérie. Koupání v termálních lázních (venku asi 15 stupňů, teplota vody až 43) nemělo chybu a pohled od jednotlivých bazénů na okolní hory zalité sluncem byl překrásný. Někteří z nás prozkoumali zatím městečko, kam se vydáme ještě jednou na koncert.
Další den po důkladné zkoušce, neboť nechceme nic ponechat náhodě a chceme být dobře připraveni na koncert, vyrážíme na ledovec. Tentokrát se šplháme autobusem ještě výše, údolí Rhony zůstává hluboko pod námi. Vyjíždíme do nadmořské výšky 1 800 m a dál musíme pěšky. Vláčíme s sebou zimní bundy, prý bude na ledovci chladno, ale opak je pravdou. Provází nás nádherné počasí, v tričkách s krátkými rukávy stoupáme dál nádhernou přírodou a asi po dvou hodinách se dostáváme až k ledovci. Z ledovcové jeskyně vytéká bílá voda (jak jsme byli poučeni - plná minerálů, místní ji nazývají "ledovcové mléko" ), zatím potůček, který postupně sílí a stává se jedním z přítoků Rhony.
Večer v kostel v Gampelu se uskutečnil náš první koncert. Kostel byl plný a potlesk po jeho skončení nebral konce. Diváci nás chválili i před kostelem a nutno dodat, že nám to bylo velice příjemné.
Další den jsme využili k nákupům, každý chtěl domů přivézt nějakou drobnost. Zajeli jsme do města Brigg ve francouzky mluvící části kantonu Wallis, ale kromě nákupů jsme si někteří prohlédli i zajímavý zámek, který kdysi chránil povozy vozící sůl do Itálie před loupežníky.
Večer jsme pokračovali v koncertování, tentokrát v kapli kláštera ve městě Sion. Po koncertě, který měl stejný úspěch jako ten předchozí, jsme byli pozváni panem farářem na pizzu, což byla hezká tečka za celým dnem.
Předposlední den našeho pobytu byl nejnabitější. Ráno jsme vyrazili k lanovému mostu nad obrovskou průrvou, pod kterým se v době tání valí velké množství vody do údolí. Pohled to byl velice zajímavý i když koryto řeky bylo v té době naprosto suché. A když se celý sbor na mostě srovnal k povinnému fotografování, byli jsem jako na houpačce. Cestou zpět jsme zastavili na zápasech krav, což pro nás byla naprostá rarita. Zápasící krávy neustále cinkaly zvonky přivázanými na krku, takže to byl i zajímavý hudební zážitek.
Odpoledne jsme zpívali při svěcení hřiště u školy v Gampelu. Ve Švýcarsku je běžné posvětit téměř vše včetně aut a motorek, a tak posvěcení odpočinkového hřiště u školy je asi normální. Pro nás to však byl nevšední zážitek, umocněný i tím, že celou mši vedl černošský kněz.
Na konce mše jsme ale nečekali, hned jsme autobusem pokračovali na náš poslední koncert do Leukerbadu. Vysokohorské městečko nás opět přivítalo slunečným počasím, všude kolem se tyčily majestátně vyhlížející hory, kostel byl opět plný posluchačů, poslechnout si nás přišli i Češi, kteří zde trávili dovolenou, prostě paráda.
I tento koncert se vydařil a stejně jako ty předchozí končil bouřlivým potleskem a my jsme museli opět přidávat.
Teď už nás čekalo jen loučení s naším hostitelem panem Reidlem, uklízení, balení a odjezd.
Naší poslední zastávkou, na kterou se mimochodem už od začátku těšila většina sboru ze všeho nejvíc, byla čokoládovna Cailler. Zlatým hřebem byl tzv. Taste room. Tady nás čekaly všemožné druhy čokolády a čokoládových bonbónů a všechny jsme je mohli ochutnat! Mohli, ale bohužel velice brzy už nemohli. Ne že by nám to někdo zakázal, naopak jsme byli vybízeni k dalšímu ochutnávání, ale ono to už opravdu nešlo. Prostě jsme se přejeli čokoládou. Nakonec jsme si za zbylé franky nakoupili čokoládu domů a teprve potom jsme spokojeně odjížděli.
A co na závěr? Bylo to perfektní!
Z