Aktuality - Zvonkům je dvacet let

Všechny aktuality
10.1.2008

Zvonkům je dvacet let

Sedím u psacího stolu a před sebou mám otevřeny dva objemné fascikly - Kroniky dětského pěveckého sboru Zvonky Mnichovo Hradiště.
V měsíci, kdy Zvonky oslaví již dvacet let svého umělecky bohatého života (teď v říjnu), si sám pro sebe v duchu promítám, co všechno pro mě ZVONKY znamenají, co mi přinesly a co jsem s nimi prožil či lépe řečeno zažil.
V řadě starších příspěvků pro tisk jsem mnohokrát popisoval, jak ZVONKY vznikly, jak série jejich úspěchů gradovala, jak se rozšířily o přípravku a přípravný sbor KOŤATA a ZVONEČKY, jak ... a bylo by toho mnohem a mnohem víc. Nejednou jsem adoroval jména zakladatelů a stálých sbormistrů Alenky a Ládi Hejlových (zasadit je do zlatého rámu s diamanty by bylo málo!), psal jsem i o sbormistrovské práci sester Boháčových (jak se kdysi říkalo, nyní vážené paní Ivana Průšková a Martina Sehnoutková), samozřejmě i o mužích za klávesami Pavlu Beranovi, Petru Beranovi i Tomáši Hejlovi. Občas jsem musel zmínit i své jméno, neboť mi bylo dopřáno nejeden koncert ZVONKŮ uvádět.
Jak tak sedím a listuji Kronikami, přemýšlím, co bych tak asi měl napsat, aby to vyznělo přirozeně a ne příliš strojeně, když jsou tady ty dvacáté narozeniny. Jediná věc, která mě napadla, je, že napíšu něco jako dopis - tedy otevřený dopis pro Vás oba dva, Alenko a Láďo, i pro ZVONKY, nejen ty dnešní, ale i bývalé a ještě starší - až někam do dnes neuvěřitelné minulosti konce 80. let minulého století a vlastně i tisíciletí. Tak tedy.

Milá Alenko a Láďo,
to, že si Vás vážím a mám Vás rád, to přece dávno víte, to snad nemusím opakovat.
Chtěl bych Vám poděkovat za všechny, kdo Vaší tvůrčí dráhu sledují. Chtěl bych Vám poděkovat, že Vaší zásluhou pro mnohé posluchače na Vašich nesčetných soutěžních i nesoutěžních vystoupeních přestalo být jméno našeho města prázdným pojmem. Málokdo udělal pro reprezentaci Mnichova Hradiště tolik, co Vy.
Pro mě znamenají Vámi vedené ZVONKY životodárný elixír. Jsou pro mě něčím, čím dobíjím své pomalu dohasínající baterie, takže díky Vám a s Vámi zapomínám stárnout, byť léta běží dál. Jste pro mě i inspirací, neboť každé vystoupení (a že jich nebylo málo) mě provokuje k rozhýbání mozkových buněk. Mozek zkrátka nemá čas, aby atrofoval a já postupně slastně dědkovatěl vyhřívaje se s ostatními dříve narozenými na lavičce na náměstí a veda řeči o ničem. Takhle se musím snažit, aby to, co pro Vás dělám, bylo o něčem. Snad se mi to i daří.
Zažil jsem s Vámi neopakovatelné zážitky, které bych jinak musel oželet. Uváděl jsem sice stovky pořadů, soutěží a koncertů, ale atmosféru, kterou vytváříte vy všichni, bych jinde než u Vás, milé ZVONKY, hledal jen těžko. Nezapomenutelné jsou především předvánoční adventní koncerty, kdy už jen samo prostředí výstavních chrámů i prostých venkovských kostelíků dává zapomenout na to, co je venku, a povznáší mě do úplně jiných duchovních sfér. Člověka jakoby oblévalo teplo lidské soudržnosti, slušnosti v citech i vztazích a vzájemné lásky, i když venku mrzne až praští, v kostele jde pára od úst a nohy přimrzají ke kamenné dlažbě. Kde jsem to s Vámi všude byl? Vybavuji si jen namátkou Rožďalovice, Všeň, Bakov, Rovensko, Loukovec, Kněžmost, Osečnou, Bělou a samozřejmě domácího sv. Jakuba a kapli sv. Anny. Díky Vám, ZVONKY, jsem mohl zažít atmosféru rozzářeného předvánočního Staroměstského náměstí v Praze, kde jste již dvakrát vystupovaly a já byl u toho. Setkali jsem se společně i v zahradě Valdštejnského paláce v Praze, kde při prezentaci Mnichova Hradiště v rámci Valdštejnských dnů jste vystoupily i Vy - a opět veleúspěšně.Já tam měl povinnosti trošku jiné, než se věnovat poute Vám, ale i tak jsme tam byli společně.
Už ani nevím, jak dlouho s Vámi spolupracuji, ale pár let to už je. Vybavuji si jubilejní koncerty k Vašemu desetiletí i patnáctiletí v letech 1997 a 2002. Vzpomínám si, že na závěr "patnáctky" jsem vyslovil přání,abych se ve zdraví dočkal roku 2007 a mohl uvádět Vaší "dvacítku". A je to tady. Ne sice zcela zdráv (tělo začíná mírně chátrat), ale duševně snad fit jsem připraven, abych si 19. říjen náležitě vychutnal a mohl na závěr opět říci, že bych s chutí uváděl Vaše čtvrtstoletí v roce 2012. Budete-li mě chtít a já budu moci, jsem plně k dispozici - kdo má cíl, nemůže přeci degenerovat a chátrat.
Nejsem statistik a nechci vypočítávat, kolik že ZVONKY prošlo zpěváků (stovky a stovky), kolik koncertů a vystoupení za 20 let zvládly, kolikrát se ZVONKY účastnily celostátních přehlídek a vždy s oceněním, kolikrát ... Raději už ne, tady je čas končit.
Alenko a Láďo, ZVONKY, ZVONEČKY a KOŤATA!
Mějte se báječně a ať Vám všechno vychází.
Upřímně Váš
EH